Velká Bíteš

Koncept školních projekcí na ZŠ Velká Bíteš

Projekt FILM a ŠKOLA

Není pochyb, že v masové komunikaci naší civilizace už několik desetiletí převládají audiovizuální sdělení nad psanými texty. Obrazy nás ovlivňují nejen ve formě fotografií, filmů, ale především skrze televizní obrazovku a internet. Tento vliv nelze přehánět, či dokonce hysterizovat, ale ani přehlížet či bagatelizovat. Skrze příběhy a vizuální „fakta“ se krom skutečného poznání nebo neškodné relaxace šíří i množství manipulativních sdělení, stereotypů a podnětů nejrůznějšího druhu. Od politické propagandy, která s rokem 1989 nezmizela, ale stala se méně průhlednou a prokazatelnou, přes reklamu, jejíž cíl všichni známe, ale málo si uvědomujeme její mechanismy a dopady, až po dramatická díla podvědomě prezentující názory a postoje tvůrců.

S vědomím těchto skutečností probíhá v českém školství a mezi odborníky již desetiletá debata o zavedení a o případné podobě mediální výchovy na školách. Tuto debatu společně sledujeme a považujeme za důležité začlenit mediální gramotnost do vzdělávacího systému. Proto již několik let v bítešské základní škole realizujeme projekt nazvaný Film a škola, jehož koncept a dramaturgie neustále vyvíjíme a proměňujeme.

Z konkrétních výstupů projektu můžeme jmenovat filmový kroužek zvaný „Filmák“, tedy volnočasovou aktivitu určenou pro žáky šestých až devátých tříd. Výsledky mladých filmařů bylo možno shlédnout na filmovém večeru v červnu 2009 v kině FLIP, některé snímky dokonce získaly ocenění na festivalech krátkých filmů v Kladně, Brně nebo Uničově. Přímo v rámci výuky angličtiny vzniklo spoluprací žáků několik krátkých filmů, které získaly dvakrát po sobě první cenu v celorepublikové soutěži Videopohlednice z mého města, organizované Anglickým klubem v pražské ZŠ Mládí.

Základ teoretického uchopení projektu tvoří orientační přednášky z dějin českého i světového filmu pro žáky devátých tříd, díky nimž získají stručný přehled o vývoji kinematografie od počátků až do dnešních dnů.

V loňském školním roce se v rámci dramaturgie projektu uskutečnily v místním kině tři projekce pro žáky šestého, sedmého a osmého ročníku a šest projekcí pro žáky devátých tříd. Samotnému promítání předchází krátký úvod uvádějící do kontextu díla a následuje diskuze s žáky nad shlédnutým. Touto interakcí se žáky snažíme přimět ke kritickému vnímání děl a nastínit jim všechny jeho možné podoby. Projekce se dotýkají jednak dějin filmu, žáci jsou seznámeni s podobou kinematografie v průběhu celého uplynulého století, s vývojem filmové řeči, ale nepřímo se potkávají i s dějinami dvacátého století, ať už v osudech hrdinů či v osudech samotných filmů a jejich tvůrců - viz. Skřivánci na niti zobrazující poměry v padesátých letech, kteří mohli vzniknout díky politické situaci v letech šedesátých a v období „normalizace“ byli zakázáni. Nevyhýbáme se ani aktuálním společenským problémům jako jsou drogové závislosti, sexuální zneužívání, formy domácího násilí či společenské determinace (např. dokumentární film Katka). Dbáme na pochopení sdělovaného, o čem filmy jsou, jaké je jejich téma, ale i jakou formou jsou díla vytvořena a jak na diváka působí. Snažíme se žáky vést i k hodnocení filmů, k posouzení legitimnosti zobrazovaného nebo legitimnosti formy zobrazení. Tím chceme vytvořit další možnosti, či opozici vůči bezcílnému sledování televize, bezduchých seriálů, filmů na DVD. Tato otázka už spadá do kompetence rodičů. V následujícím školním roce zvažujeme užší provázání se školními osnovami (nedávná historie, občanská nauka, dějiny literatury).

To jsou jednotlivé prvky projektu mediální výchovy, kterou lze uchopit mnoha způsoby. Dramaturgie školních projekcí, jako divácká zkušenost na straně jedné, a filmový kroužek – možnost praktických zkušeností s vlastní tvorbou na straně druhé. Žáci by se měli naučit přemýšlet nad viděným, ať už díky zkušenostem s vlastním natáčením nebo kritickými rozbory promítnutých titulů.

Výsledky bývají individuální, někdo v deváté třídě dokáže velmi bystře vyhodnotit, co viděl, jiní nedovedou oddělit filmovou postavu od jejího tvůrce, některým dělá problém i čtení titulků apod. Žáci nejsou dospělí, ale ani malé děti a není snadné najít optimální podobu vzdělávání. Nechceme žáky podceňovat předáváním banálních tezí, ani přeceňovat prezentací intelektuálně příliš složitých sdělení. Snažíme se jim otevřít úhly pohledu, které jim doposud zůstávaly ukryté.

Ve Velké Bíteši nejsou divadla, galerie, není příliš mnoho příležitostí k poslechu živé hudby, možnosti kulturního vzdělávání žáků na ZŠ jsou tímto omezené. Vedení školy a pedagogové však stále využívají nejrůznějších akcí na menší, či delší vzdálenosti. Připomeňme, že díky stále ještě husté kinofikaci se i na malá města mohou dostat ta nejlepší kinematografická díla a projekt Film a škola se snaží této možnosti využít co nejefektivněji.

Mgr. Miloš Kameník, Roman Zmrzlý, DiS.