Velká Bíteš

2. stupeň - Památná místa našich dějin

V pátek 22. května letošního roku jsme s částí žáků devátých ročníků navštívili místa, jež se do našich dějin zapsala dosti černě – Terezín a Lidice.
Jeli jsme po stopách druhé světové války. Cestou přes naše hlavní město jsme projížděli místem, kde se v květnových dnech před 67 lety uskutečnil atentát na druhého muže Třetí říše, Reinharda Heydricha. Teprve v dnešních dnech zde bude na památku tří odvážných mužů, kteří jej uskutečnili, vztyčen památník. Trochu pozdě projevujeme svůj vděk, nemyslíte?

Ale hlavní cíl naší cesty byl jinde. Nejprve jsme zamířili do bývalého pracovního tábora Terezín. Prošli jsme kolem náhrobků, jež nyní místo bronzových desek „zdobí" plastové náhražky, a možná jsme se někteří trošku zamysleli nad tím, jací lidé mohou kvůli zisku krást na pietním místě.

Pan průvodce, který se nám v Terezíně věnoval, nás svým zajímavým výkladem opravdu zaujal. Procházeli jsme temnými dvorky, tísnili se v místnosti, kam se nás těžko vešel poloviční počet oproti počtu zde vězněných lidí, nechápali, jak zde lidé mohli přežít, položili jsme kytku k pomníku padlým. Prohlídka uběhla ani jsme se nenadáli a čekal nás druhý cíl naší cesty, Lidice.

Před příjezdem do Lidic už byli někteří žáci z přemíry historie unavení a ptali se, co zde vlastně uvidíme. Musím se přiznat, že mě nenapadla jiná odpověď než nic. A trochu jsem se obávala zklamání, které přijde. Nic a proto cestujeme tolik kilometrů? Ale co chcete vidět ve vesnici, která měla úplně zmizet z mapy světa. Nejen že všichni zdejší muži byli zavražděni, ženy odvezeny do koncentračních táborů, děti až na několik výjimek zplynovány, nacisté neušetřili ani stromy, které vytrhali i s kořeny, vykopávali mrtvé pohřbené na lidickém hřbitově...

Expozice toho mála, co z Lidic zůstalo, je velmi působivá. Asi všichni jsme zjihli při poslouchání výpovědi starých lidí, jež tehdy nacisté vybrali k poněmčení a díky tomu přežili. Dojemné byly dopisy napsané lidickými dětmi těsně před tím, než byly zavražděny. Prošli jsme místa, která dnes působí idylickým dojmem, zapálili svíčky u pomníčku a náš výlet byl u konce. Tentokrát jsme nechtěli, aby se dětem exkurze líbila. Stačilo, aby se zamyslely a třeba si trochu začaly vážit těch, kteří pomáhali vybojovat mír a svobodu. Aby si vážily doby, v níž žijí. Doufáme, že se nám tohle přání splnilo.

Mgr. Eva Čermáková

478.jpg479.jpg480.jpg
Pohled žáků:

9. A

Naše cesta začala o půl šesté ráno, kdy jsme se sešli všichni skleslí a ospalí. V Terezíně jsme byli velmi brzy, ještě dříve, než jsme očekávali. Ani jsme se nenadáli a začala naše prohlídka. Zhlédli jsme morbidní bydlení. Pro sto lidí jeden záchod. Všude to bylo zatuchlé a strašné. Vyřádili jsme se jen při průchodu chodbou kolem Terezína, kde nás bavilo schovávat se a strašit ostatní spolužáky. Dále jsme navštívili obec Lidice. Vlastně jsme viděli jen pustinu, protože Lidice byly vypáleny a zničeny.
Tomáš Kala

V Terezíně to bylo velmi zajímavé. Nejvíce mě zaujaly samotky, kde lidé čekali na výslech, aby se nemohli mezi sebou domlouvat. Podmínky, ve kterých lidé museli přežívat, byly hrozné. Nejlepší bylo, jak jsme šli tunelem v hradbách.
Gabriela Součková

Podle mého názoru bylo zajímavé podívat se na místa, kde se děly tak hrozné věci.
Andrea Kavlíková

V Terezíně nám pan průvodce vše velmi dobře vysvětlil, exkurze se mi líbila.
Daniel Krézek

9. B

V Terezíně a v Lidicích se nám líbilo, byla to velice zajímavá a poučná exkurze. Po brzkém ranním srazu následovala cesta autobusem až do Terezína. Tam na nás čekal pan průvodce a provedl nás celým areálem pevnosti. Byli jsme se podívat na všech zajímavých místech - v samotkách, celách, kartotéce, dvorku, na kterém se vězni shromažďovali, na popravišti i ve sprchách, které však nikdy nebyly použity. Na závěr jsme zhlédli film, který byl v Terezíně natočen. Potom už jsme odjeli do Lidic. Prohlédli jsme si expozici, památník, hřbitov a celý rozlehlý areál, kde se dříve Lidice rozkládaly.