Velká Bíteš

Výchovný koncert

Výchovný koncert,
to zvláště nám starším zní podezřele - přinejmenším tak nějak povinně … Vzpomeneme si na nabitý sál, kde se na jevišti lopotil stařičký umělec (rok co rok stejně) zatímco žactvo vynalézavě užívalo mnoho způsobu, zejména nedovolených, jak se tu hodinku nějak zabavit…

Kdepak ty věci! Čtyři sympatičtí pánové plní energie sypali z rukávu – vlastně z nástrojů, písničku za písničkou. A protože dobře vědí, jak to je s dětskou pozorností, nenechali děti ani chvilku v klidu.

Na úvodní melodii ze večerníčku Maxipes Fík se sice nedalo zpívat, zato děti viditelně potěšilo, že melodii poznávají. Dál se to však bez zpěvu neobešlo – žesťům to ladilo jak v aranžích lidových písniček, tak ve známých pohádkových melodiích. Jeden z trumpetistů občas fungoval jako zpěvák, pro jistotu, kdyby se dětem ve zpěvu nedařilo.Ty ale naopak svými výkony překvapily – dokonce se dočkaly několika pochval! Uměly nejen čistě zpívat, ale dopídily se názvů všech nástrojů a zodpovídaly i jiné záludné otázky. Hudebníci dali dětem prostor, udrželi je hodinu v aktivitě, vlídně, s humorem, ale rozhodně dokázali udržet jejich pozornost a kázeň. „Špitálků“ a „vrtílků“ bylo opravdu málo…

Byl to koncert pro ouška i dušičku – děti si viditelně uvědomovaly: Něco vím, umím a taky to tady ukážu. Dvě dívenky ze druhých tříd potřebovaly muzikantům předvést, co se naučily, takže si nebojácně řekly o sólo vystoupení: Barborka s tanečkem a Janička s pěknou písničkou čistě zazpívanou na mikrofon. (Tomu říkám školní výstup – učitelé moc dobře vědí, o čem je řeč.)

„Tomu se nedá odolat…“ řekl komentátor celého pořadu a měl pravdu. I my se těšíme na další povedené hudební pořady. Ono vidět a slyšet na vlastní oči a uši je mnohem účinnější, než sebelepší reprodukční technika a výklad. A děti ? Ty už se ptaly, kdy půjdou na další zpívání.

5.6. 2008 Mgr. Táňa Horká