Velká Bíteš

Týden ve znamení besed

Jeden listopadový týden byl pro žáky našich devátých ročníků týdnem besed s pamětníky.

Nejprve, v úterý se konala beseda s pamětníkem pro nás dosti vzdáleného období - 2. světové války. Žáci měli vskutku ojedinělou příležitost spatřit muže, jehož jméno bylo zapsáno na listině případných atentátníků na Reinharda Heydricha. Pan podplukovník František Doležal, od konce druhé světové války žijící ve Velké Británii, byl tak laskav, že naši školu poctil návštěvou a více než hodinu vyprávěl dětem své zážitky a příběhy vážící se k pohnutému období poloviny 20. století. Jeho povídání začalo v rodné vesnici na jižní Moravě, přemýšlel o tom, co formovalo jeho osobnost, hledal odpovědi na otázky, kdo je to legionář, vlastenec, hrdina.

I když nakonec z rodinných důvodů nebyl vybrán pro splnění náročného úkolu - odstranění zastupujícího říšského protektora, jeho osud byl přesto plný zvratů, zlomů, řešení náročných otázek při plnění válečných povinností např. u Dunkerque, kde se bojů zúčastnil jako tankista. Pan Doležal mluvil poutavě o atentátnících, kteří po splnění svého úkolu zemřeli v kryptě kostela v Resslově ulici v Praze, vzpomínal na veselé i smutné příhody z doby, kdy bojoval jako legionář v Africe či v samotné Francii.

O tom, že žáky jeho slova zaujala, svědčila jejich neutuchající pozornost. I když v sále bylo přítomno téměř sto patnáctiletých mladých lidí , bylo by možné zaslechnout pověstný na zem upuštěný špendlík. Snad si tedy žáci byli vědomi, že hledí na výjimečného člověka, kterých není kolem nás mnoho.

Ve stejném měsíci mezi žáky přišel již po několikáté RNDr. J. Hájek, aby jim povyprávěl o druhé světové válce tak, jak ji vnímal z pohledu malého chlapce.

Své vyprávění začal pan Hájek poetickým vzpomínáním na klukovské hry a zážitky. Všichni jsme se ocitli v době před padesáti lety, kdy děti možná neměly všemožné hračky, elektronické přístroje a nejnovější typy počítačů, ale našly si čas na všemožnou zábavu v kterémkoli ročním období.

Pak už následovalo méně veselé přiblížení válečné doby, kdy chybělo jídlo, oblečení, otop a vše, co my považujeme za běžné a samozřejmé. Děti si prohlédly protektorátní doklady – oddací listy apod. a pochopily, že všechny nápisy, dokumenty, listiny musely být v té době dvojjazyčné.

I tato beseda se již tradičně setkala s velkým zájmem a už se těšíme, že nás pan Hájek potěší svou návštěvou i napřesrok.

Mgr. Eva Čermáková

Zde předkládáme několik postřehů žáků 9. A:

Besedy byly velmi pěkné, zajímavé zážitky ze života se dobře poslouchaly.
Šárka Palátová

Myslím, že besedy byly zajímavým zpestřením výuky, protože povídání, co lidé prožili za druhé světové války, můžeme slyšet málokdy.
Jaroslava Nehřivá

1. Beseda byla zajímavá, zaujalo mě především to,jak byli vojáci ve výcviku v různých zemích. Že pan Doležal spolupracoval s Kubišem a Valčíkem. Ještě nyní mě napadá spousta otázek.
2. Druhá beseda byla více ze života, byl to příběh obyčejných lidí, jak prožívali válku.
Kateřina Karmazínová

1. Beseda s panem Doležalem byla zajímavá, i přesto, že byl velmi starý, dobře jsme mu rozuměli a občas prohodil i nějaký vtípek. I když se 2. světovou válku ještě neučíme, myslím že se nám nové poznatky budou později hodit.
2. Beseda se mi hodně líbila,bylo dobré, jak nám pan Hájek ukázal různé listiny, aspoň jsme si mohli udělat představu, jak to tenkrát vypadalo.
Petra Smržová

Beseda s panem Hájkem se mi moc líbila, mluvil o vesnickém životě a vůbec o životě v tehdejších dobách. Dozvěděli jsem se hodně nových věcí.
Rostislav Pospíšil

Bylo to poučné. Poprvé jsme mohli slyšet, jaké to je, když jste na frontě.
Tomáš Kolář

Povídání pana Doležala bylo poučné, dokázal jsem si představit, jak to vypadalo za druhé světové války z pohledu vojáka. I povídání pana Hájka se mi velmi líbilo, nejvíce jeho zážitky u řeky a při klukovských hrách.
Michal Hejtmánek

Uvědomil jsem si, jak těžký život vojáci za války měli. Kromě Anglie je všichni odmítali, k tomu vši, blechy, zima. Člověk si při podobné besedě uvědomí, jak je důležitý život ve svobodě.
Z druhé, velmi pěkné besedy, jsem se dozvěděl, že život v protektorátu byl těžký, ale i přesto lidé uměli žít šťastně a spokojeně.
Ondřej Dohnal